O nás
Milujeme psy a já jsem si už od dětství pejska strašně přála. Rodiče ale byli neoblomní a kromě voříšků u babičky na vesnici jsem se pejska nedočkala. Sen jsme si s manželem splnili až v roce 1994, kdy se členem naší tříčlenné rodiny stal Beny, krásný dalmatin.
Beny byl fantastický kamarád, společník pro každou příležitost, nadšený účastník cyklistických výletů v okolí naší chalupy ve Mcelích. Byl s námi dlouhých 14,5 let a vedl prima život plný lásky, pohybu a radosti. V létě 2008 jsme ho museli nechat odejít tam za duhový most, bylo to pro nás moc bolestné a stále to bolí. Věříme však, že jsme pro něho udělali to nejlepší, co jsme mohli, a že se jednou znovu shledáme. S nesmírnou láskou na něj pořád vzpomínáme.
Věděli jsme však, že bez pejska už nemůžeme být. Nějaký čas jsme museli čekat, chtěli jsme, aby pejsek mohl přijít, až budeme připraveni. Vždycky jsme byli příznivci „psích atletů“, ale já už jsem nemohla mít znovu dalmatina, nechtěla jsem tolik srovnávat. Volba byla celkem snadná, už dávno se nám moc líbili dobrmani. A tak jsme sbírali další informace, navštívili pár výstav, byli v kontaktu s chovateli. Já jsem tomu naprosto propadla a už nemohlo být řeč o jiném plemenu. No a pak už to bylo jasné....
Capolla Coldplay, *24. 4. 2009
Matka: Jch., Ch. Kelly Černý trůn Otec: Ch. Pako Daker
Oslovili jsme Líbu Láskovou (ch.s. Coldplay http://www.dobermann.estranky.cz) v době, kdy Kelly (Jch., Ch. Kelly Černý trůn http://www.dobermann.estranky.cz/stranka/kelly-cerny-trun) čekala štěňátka. Zájemců o fenky bylo hodně a tak jsme jen doufali, že to vyjde. Při návštěvě jsem Kellynku pořád přemlouvala, aby si tam jedno mimčo nechala pro mě. A vyšlo to :-). V den narozenin našeho syna Dana se pro nás narodila holčička. Vlastně se těch holek narodilo osm!!! Byli jsme hrozně šťastní a hlavně nedočkaví. Hned jsem začala viset na stránkách chovatelské stanice, a to několikrát denně (hrůza).
Ve čtvrtém týdnu jsme se konečně jeli podívat a z té malé neohrabané smečky jsme byli nadšení a při další návštěvě bylo vlastně rozhodnuto. Bude to černá holčička se zelenou mašličkou. Vlastně největší šídlo z celé „smečky“. Přípravy byly doma v plném proudu :-).
Říkáme jí Apolenka, voláme na ni Api. V osmém týdnu jejího života jsme si ji přivezli. Cestu absolvovala výborně a doma se zabydlela rychle. A za pár dní už je z ní mazák. Doma i na zahradě řádí jako čert, během vteřiny se změní ve sladkého andělíčka, který se schoulí v klíně a oddychuje. No a my si ji hýčkáme. Když má své čertovské chvilky, ozývají se výkřiky typu „Startuj auto, jedeme tu dračici vrátit“, ale k tomu by nás vážně už nikdo nedonutil! Api je nesmírně šikovná, vnímavá a chytrá. Ty divoké ohníčky má v očích a to jí dává krásný výraz. Temperamentu má na rozdávání. No a další se uvidí :-). Přejeme si hlavně, aby byla zdravá. Plánů je spousta a práce před námi ještě víc. Tak snad nám to spolu půjde :-) Už se na to těšíme!