Novinky

Dne 13.11.2011 jsme s Apinku složily další zkoušku IPO-V.  Snad se dostanu k nějakým fotkám. Apinka mě mile překvapila, že jsme to zvládly.  Závěr sezony nám ukázal, že je více práce před námi než za námi, nicméně v první řadě pro mě to je zábava a pro Apču to tak musí být taky. Takže žádný stres a jen radost, a po tom všem hlavně zdraví a absence úrazů. 

FOTKY ZDE

Tak dlouho žádné novinky! Ale věci jsou stále v pohybu. V létě po dovolené v Itálii jsme absolvovali dva výcvikové tábory. První od naší domácí ZKO se uskutečnil v Městci Králové. Počasí nám tedy moc nepřálo, byla pořádná zima a v těch stanech to nebylo úplně to pravé ořechové. Ale to nebylo až tak hlavní, parta byla skvělá, výcvikáři super a zase jsme udělali kousek práce. Naše hlavní výcvikářka Radka Niedermirtlová to dirigovala ze stoličky, protože už byla v očekávání Kristýnky (to se ví, to jsme ještě něvěděli, že to bude Kristýnka :-) a tak nás péroval hlavně Miloš Lebruška. Oproti loňsku už jsem z něj neměla takovou hroznou trému, takže jsme se s Apinko předvedly v docela slušném světle (akorát jeho poznámku, že jsme se s Apčou tak dlouho hledaly, až jsme se našly, tedy nechápu, ale což :-D )

Na další tábor jsme vyrazili v srpnu do Heřmanova Městce, tam jsme se zaměřili na poslušnost a stopy. Komornější partička hlavně ženských (jak jinak) byla  moc fajn a Anička Brettschneiderová se nám exkluzivně věnovala s poslušností i stopami.  Myslím, že hlavně na stopě jsme díky ní udělali pokrok. No ale už se na nás začala projevovat nějaká únava z toho všeho trénování, takže forma nebyla úplně nejlepší a když jsme šly zkusit zkoušku BH, tak se to nepovedlo. Panička se nějak nervově sesypala nebo co a chudák Apča z toho byla tak rozhozená, že to byla hrozná poslušnost (skoro neposlušnost). :-(  Aspoň však zkušenost. 

Po tom všem letním snažení jsme se obě cítily nějak vyšťavené, tak jsem dumala, co s tím. Takže jsme trochu změnili metodiku, zvolnili a dali do toho víc radosti a míň drilu. A udělali jsme dobře, oběma se nám vrátila radost ze cvičení a 30.10.2011 jsme to zúročili na zkoušce ZM. Na stopě jsem měla trochu zatajený dech, přece jen celou stopu bez jediného pamlsku Apinka poznala na zkoušce poprvé a začala se mi motat na lomu, až jsem trochu panikařila. Ale pan rozhodčí mě zpražil "přece vidíte, že pes čuchá a víc mu věřte" tak jsem věřila a vyšlo to. Ale kde byl lom, jsem nevěděla ani já :-D. No a zbytek už jsme zvládly v pohodě. Navíc já jsem se konečně zklidnila, před zkouškou (a každým oddílem) byla nervozita, ale jak jsem šla na hlášení, spadlo to a pak už jsme jen "radostně" pracovaly. Vím, že zkouška ZM není žádné mistrovství světa, ale pro mě je to velký krok. Spousta věcí byla od začátku proti nám, Apinka se téměř první celé dva roky svého života protrápila s demodexem a některá období se nedalo dělat vůbec nic, bojovali jsme jen na zničení toho parazita. Stres z koupelí, antibiotika atd atd, bylo to nekonečné...  No nakonec jsme to zvládli a snad už provždy.  K tomu se přidaly moje začátečnické chyby ve výcviku (které stále trvají :-)) ). Ale nakonec jsme to zlomily a daly první zkoušku! Bez lidí, kteří nás podporují, bych to nikdy nedokázala, plácala bych se odnikud nikam...

Takže díky všem za podporu a věřte, my jedem dál! :-) A co víc, zase nás to baví :-) . Fotky ZDE

Předně je třeba říci, že tohle byla naše první dovolená, kterou jsme fakticky přizpůsobovali psovi . Dokud s námi byl Benik, tak šlo hlavně o to, kdy budou moci moji rodiče "hlídat" a podle toho se plánovala dovča. Ale vzhledem k raketce Apince a jejich věku už hlídání není možné, tudíž bylo dávno rozhodnuto, že když dovča, tak se psem a tomu se přizpůsoboval termín, doprava i destinace. Až  k moři se nám nechtělo vzhledem ke vzdálenosti i dalším zdravotním rizikům, které tam na psy mohou čekat. Takže volba padla na severoitalská jezera, konkrétně Lago di Lugano.

Cesta proběhla celkem bez problémů, až na menší zácpy přes Švýcarsko. V Luganu, které bylo od našeho cíle už jen asi 12 km, jsme náhle dorazili k policajtům a zákazu vjezdu, po opakované a bezvýsledné snaze to nějak objet a dostat se na jedinou pobřežní silnici vedoucí k cíli (náš TomTom byl z nás už hotový) jsem oslovila místního policistu, co se jako děje, kdy jsem tedy neuspěla ani s angličtinou ani s němčinou, tedy jsem zvolila ruce-nohy-mapu a příšerně zkomolenou itališťinu. A hele, Tour de Swiss, vše zavřeno a my museli jezero objet z druhé strany, což znamenalo asi dalších 50 km šílenými serpentýnami a uličkami asi metr širokými... K cíli jsme dorazili úplně vyřízení   . Ještě že jsme měli s sebou kus salámu a chleba a několik plechovek piva, protože jet někam na jídlo či nákup už síly nebyly... Jak nám poličánek přišel vhod :-)) No čecháčci se neztratí :-))

Odměnou nám byl domek blízko jezera s velikou oplocenou zahradou. Api si zahradu oběhla, očíhla, takže tady je to teď moje jo? Naštěstí to bylo stranou a ve slepé ulici, jinak by se asi uštěkala.

Ráno byly všechny strasti z cesty zapomenuty a všechno vypadalo jinak...  Vyrazili jsme na obhlídku okolí. Porlezza je příjemné městečko, kam jsme dorazili klidnou procházkou podle krásného čistého jezera. A takové procházky jsme podnikali denně, jeden den jsme vyrazili až k Lago di Como do Menaggia, kde bylo taky nádherně. Okolí jezer je hornaté, počasí se mění velmi rychle, ale víceméně jsme měli štěstí, bylo tak akorát na pěší aktivity. Pro nás bylo milým a příjemným překvapením, že Italové mají skutečně rádi psy, to vidíte na každém kroku. Vstoupit do restaurace či obchodu bylo normální i se psem...  Samozřejmě k tomu přispělo i to, že Api je výjimečně krásná :-)) a vychovaná :-)) a v podstatě všude jsme se setkávali s nadšenými výkřiky "Bella, Bella" lidé si na ni ukazovali, mávali na nás, že je krásná, přibíhali k ní a mazlili se. Když jsme v kavárně popíjeli capuccino, Api ležela vedle stolku a několikrát se stalo, že se kolemjdoucí náhle sehnuli a pomuckali si ji. Za to si vysloužili nečekaný dobrmaní polibek . V naší oblíbené restauraci se do ní majitel zamiloval, hned vyzvídal co a jak, jak je stará a kdy by mohl mít od ní štěně. :-))) Personál vyhnal ven včetně kuchaře a všichni se rozplývali... Naštěstí si pak vzpomněli i na nás a dostali jsme najíst a napít. No italskou kuchyni, víno a jejich sladkosti snad není třeba ani vychvalovat... snědli jsme tuny těstovin, ryb, sladkostí a vypili hektolitr vína. Kalhoty stále zapnu :-))  Byla to moc fajn výprava a hlavně jsme zjistili, že Api je skutečný parťák a neměli jsme s ní jediný problém. Po celou dobu z ní přímo zářila spokojenost a my jsme si úžasně odpočinuli. V některých situacích jsme se pohybovali v takových podmínkách, že plánovaná zkouška BH je přímo legrační záležitost a Api obstála na jedničku, o čemž můj muž Dan říká, že je ze všeho nejdůležitější. A je v tom kus pravdy.  Několik foteček najdete zde.

Přidáno několik fotek z poslušnosti na cvičáku v Pňově z 11.5.2011. Prohlédnete si je zde. 

Druhé narozeniny naší Api jsme "oslavili" výcvikovým víkendem v Praze na Rychetách. Bylo celkem teplo, takže nám to dalo docela zabrat. V poslušnosti jsme se zaměřili hlavně na problematická místa - rychlost a přesnost odkládaček, aporty. No snad jsme se zase posunuli kousek dál - hlavně že nás to pořád baví. Obrany jsou pro nás obě největší zábava a opět pod taktovkou Pepy Kubce to bylo super. Pár fotek zde.